Přítomný čas v němčině (Präsens), má obdobné využití jako v českém jazyce- totiž popisuje jak právě probíhající děje (Ich gehe zur Schule.- Právě jdu do školy), tak děje dokola se opakující (Mittwoch gehe ich zum Klavier. - Ve středu chodím na klavír.), tak i děje plánované, blízké budoucnosti (Morgen gehe ich ins Kino.- Zítra jdu do kina).
Slovesný přítomný čas je nejjednodušším a v mluvené řeči nejčastěji se vyskytujícím časem. Přesto i u časování sloves v přítomném čase nalezneme několik výjimek, z řad nepravidelných sloves (např. sein či haben). Nezbývá proto, než se naučit časování nepravidelných sloves zpaměti. Oproti tomu časování pravidelných sloves lze vždy jednoduše odvodit, budete-li si pamatovat koncovky (nahrazující koncové –en) jednotlivých osob a časů. Jsou to –e, -st, -t, -en, -t, -en.
