Přítomný, minulý, budoucí čas, konjunktiv a imperativ.
Budoucí čas se používá pro vyjádření nadcházejících dějů, záměrů nebo předpovědí.
Předminulý čas vyjadřuje děj, který se odehrál ještě před jinou událostí v minulosti.
Budoucí čas předbudoucí vyjadřuje děj, který bude v budoucnu již dokončen.
Podmiňovací způsob se používá k vyjádření hypotetických situací, zdvořilých proseb nebo nereálných přání.
Infinitiv je základní tvar slovesa, který v němčině zpravidla končí příponou -en.
Konjunktiv I se používá v nepřímé řeči k citování výroků jiných osob, zejména v médiích.
Konjunktiv II vyjadřuje nereálné děje, přání nebo zdvořilé žádosti v přítomnosti a budoucnosti.
Rozkazovací způsob se používá k vyjádření příkazů, udělování rad nebo přímých žádostí.
Pomocné sloveso 'sein' se v perfektu používá u sloves vyjadřujících pohyb z místa na místo nebo změnu stavu.
Pomocné sloveso 'haben' se v perfektu pojí s většinou sloves, zejména s těmi, která mají přímý předmět.
Příčestí minulé je základním stavebním kamenem pro složené časy a trpný rod v němčině.
V němčině existuje šest různých slovesných časů. Dva z nich nazýváme jednoduchými časy, neboť jsou tvořeny pouze pomocí významového slovesa či jeho části. Jedná se o čas přítomný (prézentum/ Präsens) a čas jednoduchý minulý (Préteritum/ Präteritum).
Další čtyři německé slovesné časy jsou časy složené, což znamená, že se při jejich vytváření neobejdete bez pomocného slovesa a infinitivu slovesa významového, případně jeho minulého příčestí. Ke složeným slovesným časům náleží čas budoucí (futurum I/futur I), minulý složený (perfektum/perfekt), předminulý (plusquamperfektum/ plusquamperfekt) a předbudoucí (futurum II/futurII).
V němčině, stejně jako v češtině, rozeznáváme dva rody sloves: trpný x činný. Oba z těchto rodů se vyskytují ve všech šesti, výše jmenovaných slovesných časech. Dále v německém jazyce rozeznáváme tři způsoby vět, a to způsob oznamovací, rozkazovací a podmiňovací. Větné způsoby nám indikují postoj mluvčího k danému subjektu.
Pro začátečníky je nejdůležitější nejprve si osvojit správné časování nepravidelných a nejpoužívanějších sloves sein/být a haben/mít. Bez správného časování těchto sloves se neobejdete při vytváření složených časů v německé gramatice. Co se týče posloupnosti učení se jednotlivých časů, doporučujeme začátečníkům začít od nejjednoduššího (a nejpoužívanějšího) přítomného času, pokračovat přes čas budoucí 1, k času minulému složenému (perfektum), které lze z hlediska náročnosti i četnosti výskytu označit za penzum německé gramatiky.
