Podstatná jména jsou v němčině ohebným slovním druhem, který má své rody a své skloňování. Němčina zná však na rozdíl od češtiny pouze 4 pády.
Skloňování podstatných jmen rodu mužského se liší podle toho, náleží-li k takzvaným silným nebo slabým podstatným jménům.
Slabá podstatná jména jsou pak ta, která většinou označují živé bytosti. Při tomto skloňování přejímají podstatná jména ve všech pádech, vyjma pádu 1. koncovku –en, končí-li na souhlásku. Končí-li na –e, přejímají pouze koncovku -n!
Při skloňování silných podstatných jmen se nemění tvar podstatného jména, ale pouze členu, který k němu náleží.
Pozor! Výjimkou je v rodě mužském a středním 2. pád, který přebírá koncovku –es, nebo –s, v závislosti na písmenu, na které to či ono podstatné jméno končí.
Podstatná jména, která končí na –s, -ss, -ß, -x a –z, například des Spaßes, přejímají koncovku –es.
Podstatná jména končící na –el, -er, -lein, -chen, například des Bruders, pak přejímají pouze koncové –s.
Pozor všechna německá podstatná jména píšeme velkým písmenem!
Viz. „Skloňování určitého členu v množném čísle“
V němčině neexistuje člen neurčitý pro množné číslo, a tedy se vypouští.
Všechna podstatná jména s členem určitým nabývají v množném čísle člen die a jejich skloňování je stejné jako skloňování určitého členu v množném čísle.
Pozor si musíme dát na silná a slabá podstatná jména rodu mužského, podle nichž se v některých případech mění koncovka podstatného jména. (viz. Skloňování silných a slabých podstatných jmen)
Jakékoli zdrobněliny v němčině jsou středního rodu, das, ein. Poznáme je podle typických koncovek –chen nebo –lein.
Příklady:Za složené podstatné jméno označujeme zpravidla slovo, které vzniklo spojením dvou jiných slov. Může to být například podstatné jméno + přídavné jméno nebo podstatné jméno+ podstatné jméno.
Rod složeného podstatného jména se řídí vždy koncovým slovem ve složenině.
Příklady: