Členy v němčině

Členy v němčině zastupují gramaticky velmi významnou kapitolu. Německé členy vypovídají o tom, do jaké míry je nám daný předmět znám, jakého rodu je a společně s předložkami vyjadřují to, co v českém jazyce různé koncovky v daných pádech. Správné ovládání německých členů je pro osvojení si jazyka důležité. Na této stránce naleznete vysvětlení členu určitého a neurčitého, rody určitého a neurčitého členu, skloňování neurčitého členu, skloňování určitého členu v jednotném čísle a skloňování určitého členu v  množném čísle.

Určitý/neurčitý člen v němčině

Němčina používá pro všechna podstatná jména člen určitý nebo neurčitý. Výjimku tvoří pouze vlastní jména, studijní obory, názvy zemí a měst. Rovněž ve spojení s tituly (pan, paní, architekt apod.) se člen vypouští.

Člen neurčitý používáme vždy, zmiňujeme-li nějakou věc poprvé a našemu posluchači je neznámá. Naopak mluvili-li jsme již o dané věci, pak jí náleží člen určitý.

Němčina, stejně jako čeština zná tři rody (mužský, ženský a střední), kterým v kategorii určitého i neurčitého členu náleží vlastní tvar. Rod členu vždy závisí na rodu podstatného jména.

Obdobně jako v češtině, i v němčině se ohebné slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky) skloňují. Tomuto skloňování podléhají i členy.

Ve 2. Pádě mužského a středního rodu přijímají podstatná jména koncovku –s! Neurčitý člen neexistuje v množném čísle!

Ve 2. Pádě mužského a středního rodu přijímají podstatná jména koncovku –s!

Člen určitý se skloňuje ve všech čtyřech pádech a všech rodech stejně jako rod ženský, výjimku však tvoří 3. pád, který má tvar –den.

Ve třetím pádě množného čísla přibírají podstatná jména koncovku –n, nekončí-li již sami o sobě na –n, či –s! (Frauen, Hobbys)

Kontakt