Slovosled v němčině

Uspořádání slov v německé větě není zdaleka volné jako v češtině. Pořádek slov v němčině má svá přesná pravidla, která je nutné respektovat. Na následující stránce naleznete pravidla pro vytváření německých vět oznamovacích, tázacích a záporných, včetně jejich příkladů.

Uspořádání slov v německé oznamovací větě

Slovosled v německé větě můžeme považovat za částečně pružný. Má však některá pravidla, kterými se při vytváření vět musíme vždy řídit.

V německé větě oznamovací stojí vždy sloveso na druhém místě. Na prvním pak podmět, či jiný větný člen.

V případě, že na prvním místě stojí jiný z větných členů (např. příslovečné určení místa, času nebo způsobu) následuje podmět ihned po slovese.

Příklady:
Ich lerne Deutsch schon lange.
Učím se německy již dlouho.
Deutsch lerne ich schon lange.
Německy se učím již dlouho.
Schon lange lerne ich Deutsch.
Již dlouho se učím německy.

Uspořádání slov v německé tázací větě

1. Otázky otevřené (doplňovací), uvozují nejčastěji tázací zájmena was (co), wer (kdo), wann (kdy), wie (jak), warum (proč), wo (kde), woher (odkud), wohin (kam).

Při vytváření otevřené otázky pak musíme dodržet následující slovosled. Na prvním místě stojí vždy tázací zájmeno, na druhém sloveso a na třetím pak podmět.

Příklady:
Was ist das?
Co je to?
Wer bist du?
Kdo jsi?
Wann endet der Film?
Kdy končí film?
Warum sind Sie traurig?
Proč jste smutný/á?
Wo arbeitet ihr?
Kde pracujete?
Woher kommst du?
Odkud jdeš?
Wohin fahren wir?
Kam jedeme?
Wie lange warten sie?
Jak dlouho čekají?

2. Otázky uzavřené (zjišťovací), nepotřebují tázací zájmeno. Zpravidla na ně získáváme odpověď ano/ne. Uspořádání slov ve větě je pak následující. Na prvním místě stojí sloveso, na druhém podmět, za kterým následuje zbytek věty.

Příklady:
Wartes du schon lange?
Čekáš již dlouho?
Sind Sie ledig?
Jste svobodný/á?
Verstehst du mir?
Rozumíš mi?

Uspořádání slov v německé záporné větě

Německá záporná věta se řídí obdobnými pravidly jako věta oznamovací, s tím, že po slovese následuje záporná částice nicht, případně kein (žádný). Věta pak může být uvozena samotným záporem nein. Tyto větné členy se vzájemně nevylučují.

Příklady:
Nein, ich bin nicht hungrig.
Ne, nemám hlad.
Nein, wir haben keine Zeit.
Ne, nemáme čas.
Ihr seit nicht aus Polen.
Vy nejste z Polska

Kontakt