Slovosled v němčině
Uspořádání slov v německé větě není zdaleka volné jako v češtině. Pořádek slov v němčině má svá přesná pravidla, která je nutné respektovat. Na následující stránce naleznete pravidla pro vytváření německých vět oznamovacích, tázacích a záporných, včetně jejich příkladů.
Uspořádání slov v německé oznamovací větě
Slovosled v německé větě můžeme považovat za částečně pružný. Má však některá pravidla, kterými se při vytváření vět musíme vždy řídit.
V německé větě oznamovací stojí vždy sloveso na druhém místě. Na prvním pak podmět, či jiný větný člen.
V případě, že na prvním místě stojí jiný z větných členů (např. příslovečné určení místa, času nebo způsobu) následuje podmět ihned po slovese.
Příklady:Uspořádání slov v německé tázací větě
1. Otázky otevřené (doplňovací), uvozují nejčastěji tázací zájmena was (co), wer (kdo), wann (kdy), wie (jak), warum (proč), wo (kde), woher (odkud), wohin (kam).
Při vytváření otevřené otázky pak musíme dodržet následující slovosled. Na prvním místě stojí vždy tázací zájmeno, na druhém sloveso a na třetím pak podmět.
Příklady:2. Otázky uzavřené (zjišťovací), nepotřebují tázací zájmeno. Zpravidla na ně získáváme odpověď ano/ne. Uspořádání slov ve větě je pak následující. Na prvním místě stojí sloveso, na druhém podmět, za kterým následuje zbytek věty.
Příklady:Uspořádání slov v německé záporné větě
Německá záporná věta se řídí obdobnými pravidly jako věta oznamovací, s tím, že po slovese následuje záporná částice nicht, případně kein (žádný). Věta pak může být uvozena samotným záporem nein. Tyto větné členy se vzájemně nevylučují.
Příklady:Kontakt