Německý Imperativ - Rozkazovací způsob

Imperativ neboli rozkazovací způsob slouží k vyjádření příkazu či zákazu. Imperativ je jako slovesný způsob hojně užívaný jak v pasné tak i mluvené řeči a pro svou (ne)náročnost často náleží k prvním gramatickým kapitolám.

S rozkazovacím způsobem se nejčastěji setkáváme ve 2. osobě jednotného čísla (vyskytuje se však i ve všech ostatních, kromě první os. jednotného č.). Imperativ v němčině, stejně jako v češtině, rozlišuje mezi tykáním a vykáním osobě, jíž je rozkaz určen: Ruf mich morgen an! – Zavolej mi zítra!/ Rufen (Sie) mich morgen an!- Zavolejte (Vy) mi zítra!

1.) Du hast schmutzige Hände. sie bitte waschen und zum Essen. (gehen / kommen)
2.) Ihr wollt schon gehen? doch noch etwas länger. (bleiben)
3.) Dein Bruder langweilt sich. doch bitte mit ihm. (spielen)
4.) Lange nichts von dir gehört. doch bitte mal wieder an. (rufen)
5.) Ich habe keinen Schlüssel. mir bitte deinen. (geben)
6.) Du schlägst mich. Das tut weh. bitte ! (aufhören)
7.) , deine Suppe wird kalt. (essen)
8.) Hier dürfen Ihr nicht hin. wo ihr seid! (bleiben)
9.) ! Befiehlt das Herrchen seinem Hund. (sitzen)
10.) Hier hast du das Geld. es! (nehmen)
11.) Hier habt ihr den Text. Bitte ihn! (lesen)
12.) Auch du Fritz. ! (lesen)
13.) Was hast du dort? es mir! (geben)
14.) Warum stehst du immer noch? ! (fahren)
15.) Willst du mir nicht sagen, was du getan hast? ! (sprechen)
16.) Wenn du etwas von Marc hörst, dann mich bitte ! (anrufen)
Zobraz správné výsledky >>

Zpět: "Časování"

Kontakt