Pravidelná, nepravidelná, modální, zvratná i odloučitelná slovesa přehledně vysvětlena.
Zvratná slovesa vyjadřují děj, který se vrací zpět k podmětu věty.
U odlučitelných sloves se předpona odděluje a přesouvá se na konec věty.
Pravidelná slovesa se časují podle ustáleného vzoru přidáváním koncovek ke kmeni.
Nepravidelná slovesa často mění kmenovou samohlásku a jejich tvary je třeba se naučit nazpaměť.
Modální slovesa mění význam věty vyjádřením povinnosti, možnosti, schopnosti nebo přání.
Sloveso 'sein' je nepravidelné a v němčině naprosto klíčové pro vyjádření stavu i tvoření minulých časů.
Sloveso 'haben' vyjadřuje vlastnictví a zároveň slouží jako nejdůležitější pomocné sloveso pro tvoření perfekta.
Správné rozlišení mezi slovesy 'sein' a 'haben' je klíčové pro tvoření minulých časů i každodenní komunikaci.
Sloveso 'werden' vyjadřuje proces stávání se a slouží jako pomocné sloveso pro budoucí čas a trpný rod.
Mnoho německých sloves se pojí s pevnými předložkami, které určují, zda následuje akuzativ nebo dativ.
Sloveso 'lassen' je velmi rozmanité a může znamenat nechat, dovolit nebo si nechat něco udělat.
Gramatická cvičení, zaměřená na německá slovesa a jejich časování, jsou soustředěna především na nejdůležitější a nejpoužívanější německá slovesa a jejich časování, ale i na správné časování německých nepravidelných sloves.
Praxí lze vysledovat, že většina německých sloves se dá časovat podle určitých modelů a tak postupem času dokážete odhadnout správný tvar určitého slovesa v dané osobě a čísle. Oproti tomu časování dvou nejdůležitějších německých sloves, „sein“ (být) a „haban“ (mít) je nutné se naučit, jejich tvar v jednotlivých osobách správně předvídat nelze. Při učení se a procvičování časování německých sloves mějte na paměti, že stejně jako v češtině, existuje i v němčině základní tvar pro každé sloveso, tzv. infinitiv, např. od slovesa „hrát“ je v němčině základním tvarem tohoto slovesa „spielen“, které pak časujete podle příslušné osoby nebo čísla.
Časování sloves v němčině je principiálně velmi podobné českému časování sloves, neboť i zde dochází ke změně koncovky slovesa podle toho, o jakou osobu či číslo se jedná, např. „hraju“- „ich spiele“, „hraješ“- „du spielst“ atd.
Při učení se časování německých pravidelných i nepravidelných sloves vám pomůže, vypíšete-li si problematická slovesa na list papíru a dohledáte si jejich příklady užití v německém textu.
