Souřadicí a podřadicí spojky a jejich vliv na slovosled.
Spojky jako 'und', 'weil' nebo 'aber' spojují myšlenky, ale pozor – mnohé z nich mění slovosled ve větě.
Podřadicí spojky uvozují vedlejší věty a způsobují, že se určité sloveso posouvá až na úplný konec věty.
Obě spojky posouvají sloveso na konec věty; 'dass' však uvozuje věcné tvrzení (že), zatímco 'weil' udává důvod (protože).
Obě spojky posouvají sloveso na konec; 'dass' (že) uvozuje jistý fakt, zatímco 'ob' (zda/jestli) se používá při nejistotě nebo u zjišťovacích otázek.
Tato čtyři slova rozlišují mezi minulými ději (als), podmínkami (wenn), časovými údaji (wann) a nejistotą (ob).
Použití spojek als, wenn a wann závisí na tom, zda jde o jednorázový děj v minulosti, opakovanou akci nebo otázku.
Spojky mají v němčině, stejně jako v češtině, funkci spojovat jednotlivá slova, slovní spojení i věty do větších větných celků. Německé spojky mají obdobně jako ty české i několik synonym, přesto však nejsou vzájemně mezi sebou volně zaměnitelná. Příkladem takové spojky je např. německé „aber“ a „sondern“, které obě znamenají „ale“. Spojka „aber“ však kromě „ale“ znamená ještě „avšak“, či „nicméně“ a používat jí můžeme jak ve větách kladných, tak záporných. Oproti tomu německá spojka „sondern“ má krom „ale“ ještě význam jako „místo toho“ a používá se výhradně po záporu.
V následujících cvičeních si můžete připomenout, osvojit a procvičit používání německých spojek ve větách. Na výběr budete mít vždy několik možností, z nichž však pouze jedna bude správná. Na konci každého cvičení, po odeslání vašich odpovědí, vám bude vmžiku váš test opraven a ohodnocen procenty.
